Už téměř tři tisíciletí v našem kulturním okruhu na prosinec připadá velký svátek: starořímské saturnálie, židovská Chanuka, křesťanské Vánoce. Kdybych měl jako historik říci, co tyto svátky spojuje, byla by to cesta ke světlu: staří Římané oslavovali boha úrody Saturna, očekávajíce jeho návrat v podobě světlých a teplých dní. Chanuka – Svátek světel – připomíná zázračný olej, jenž hořel v jeruzalémském Chrámu po osm dní, než mohl být posvěcen olej nový. A Vánoce (mimochodem, v prosinci se slaví „až“ od 4. století, aby překryly starší pohanské rituály spojené se zimním slunovratem) zvěstují narození Syna Božího – tedy světla, ukazujícího cestu smrtelníkům.

Jenže o Vánocích bývá někdy světla až příliš: Jakmile byl v 19. století vynalezen barvotisk, začali nakladatelé chrlit kýčovitě rozjasněné pohlednice s baculatými andělíčky. Třebaže filmovému průmyslu ještě dlouho dominoval černobílý materiál, tvůrci filmových pohádek, bez nichž si sotva Vánoce dokážeme představit, záhy sáhli po barevném filmu. Fascinující moc elektrického světla v tisících poblikávajících žárovkách si uvědomují neurologové (Věděli jste, že vysoká intenzita střídání barev může u citlivého jedince vyvolat až epileptický záchvat?), politici od Antonína Zápotockého („Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách.“) po vedení mladoboleslavské radnice i manažeři nákupních center. Těžko se lze divit, že v takové záplavě světla si leckdo až příliš bolestně uvědomí temnou prázdnotu vlastního nitra a že v době vánoční stoupá počet sebevražd...

Proto bych Vám, milé čtenářky a milí čtenáři, rád popřál, abyste zůstali imunní proti falešnému pozlátku říše světla, číhající (nejen) kolem gymnázia, a snažili se rozsvítit světlo ve svém nitru. Vánoce jsou totiž krásné období, kdy se děti stávají dospělými, poznávajíce radost z toho, když nejsou jen obdarovávány, ale mohou obdarovat ty, na nichž jim záleží, a dospělí se u vánočního stromku rozpomínají na to, jaké to bylo, když se sami jako děti nemohli dočkat Štědrého dne. Schválně se podívejte do očí těm, kdo budou zrovna s vámi. Pokud jim v nich budou plápolat plamínky štěstí, bude to nejkrásnější světlo, které k Vánocům neodmyslitelně patří. Nechť vám vydrží co nejdéle, nejlépe po celý příští rok 2023!

Ladislav Futtera

Šéfredaktor: Karel Schamberger

Grafika: Daniel Křístek