„Začala válka, tj. došlo k události příčící se lidskému rozumu a veškeré lidské přirozenosti. Milióny lidí dopouštěly se proti sobě navzájem tak nesčíslného množství ohavných a podlých skutků, klamů, zrad, krádeží, podvodů, penězokazectví, rabování, žhářství a zabíjení, jaké za celá staletí neshromáždí anály všech soudů světa, na něž se však v té době lidé, kteří se jich dopouštěli, nedívali jako na zločiny.“

Tolstého román Vojna a mír začal vycházet přesně před 160 lety a vyjadřoval se k událostem napoleonských válek, které jsou staré již 210 let. Ale skutečně dobrá umělecká díla nestárnou, respektive mají schopnost nabývat v nových kontextech nových významů. A tak si první výročí začátku hanebné ruské agrese vůči Ukrajině připomínám románem, který v konečném důsledku oslavoval vojenské operace let 1813–1815, jež poprvé v dějinách vnesly ruský vliv do střední Evropy. Ono totiž některé úvahy jsou výsostně aktuální i dnes:

„Chtěl jsem říct, že všechny myšlenky, které mají obrovské následky, jsou vždycky prosté. Celá má myšlenka záleží v tom, že jsou-li spolu spjati lidé hříšní a tvoří sílu, musí lidé čestní učinit totéž. Vždyť to je tak prosté.“

Prosté to je. Ale co myslíte, je to i reálné?

Ladislav Futtera

(citáty z Vojny a míru pocházejí z překladu Tamary a Viléma Sýkorových)

Šéfredaktor: Karel Schamberger

Grafika: Daniel Křístek