Dávejte pozor, co vám teďka řeknu. Do školy chodím každý den kolem jednopatrového domu, na kterém je štít s nápisem: „Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij.“ Visel tam kdysi obraz císaře pána a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. A školu máme pěknou novou. Stavení skrovné, bez oken, měsíc lištami šeřil jen; stavení pevné jako klec, a v něm na prkně – umrlec. Poprvé Viléma bledou jsem lebku zřel. Myslím, že jsem tenkráte šítil. Každá žilka hrála, krev byla rozvařena. Já ani se na to dívati, ani bolesti déle snášeti nemohla, prchl jsem, na poušť někam aneb raději, kdyby možné bylo, z světa ven uteci chtěje. Blázniviny se rozsévají nazdarbůh. Krysař se vracel do Hammeln. Neklid ho vypudil ze zdí města, ale mnohem dotěrněji ho tam vracel.

Inu, co dělat, sednout si někde a čekat až do soumraku. Posadil se na samý okraj lavičky, uvědomuje si bez zájmu, že na druhém konci kdosi sedí. Sviť, měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak... Seděla stále na opačném konci lavičky, podivně do sebe zachoulená. Býti ženou, už to znamená trpěti, nad drahou její zachmuřenou už Osud vyřkl prokletí. Proč se usmívají dívky za oknem, které pláče na jaře v dubnu? To je teď celá moudrost moje: Milovat hlučnou vřavu boje, za nocí vnikat do snů žen a trochu býti zadlužen. Ach Manon Lescaut, Manon! Já jsem muž! Kvido vztáhl ruce do tmy před sebe a s úlekem narazil na její ňadra. A hladila mne, celá se přitiskla a já jsem ji hladil taky, a byl jsem mužský až do té doby, kdy k tomu mělo přijít, ale tu najednou jsem zvadl a bylo se vším ámen.

Kdypak opět uslyším o slušných strastech duševních, kdypak se dočtu o vnitřních svárech? Kdypak vyjde krásné písemnictví z hampejzů? Kdy zanechá zpívání a hrubých všedních témat? Kdy se přikloní k ušlechtilým ctnostem občanským? Je to všechno na hovno–Vodka, bratře, sladká vodka zbyla!

Milí maturanti, přeji Vám mnoho úspěchů u nadcházejících zkoušek dospělosti! Pokud jste v předchozích odstavcích nalezli citace z celkem dvaadvaceti děl české literatury z našeho češtinářského kánonu, jste na ně připraveni dokonale. A pokud ne, nevadí: Co tě nepálí, nehas, každý svého štěstí strůjcem a kdo chce kam, pomozme mu tam (to je ze Saturnina, třiadvacáté dílo).

Ladislav Futtera

Šéfredaktor: Karel Schamberger

Grafika: Daniel Křístek