Položili jste si někdy otázku, jak velkou část svého života strávíte čekáním? Statisticky nejlépe jsou podchyceny dopravní kolony. V nich prý průměrný český řidič stráví půl dne z roku, ovšem v Praze rovnou dva dny. Je to dost, ale může být hůř. Židé na svého mesiáše čekají už pěkných pár tisíc let (ve srovnání s nimi učitelé literatury čekají na Godota teprve od roku 1952) a konec světa se v tehdejší středověké křesťanské Evropě začal intenzivně vyhlížet kolem roku 1000. S příchodem mesiáše je to poněkud problematické – leckdo dokonce tvrdí, že už přišel –, to konec světa je větší jistota, bude souviset s nevyhnutelnými změnami na Slunci. Akorát si na něj musíme ještě počkat, pořád k němu zbývá pár miliard let. Je to mrzuté, ale mnohem větší mrzutosti dokážou vyvolat čekání podstatně kratší – kdy dorazí výplata, kdy se v Bakalářích objeví slíbené známky, kdy mě na chodbě konečně pozdraví někteří zavile mlčící studenti. O to větší úleva pak nastane, když čekání dojde kýženému konci – kolona se rozjede, na kontě v bance i v Bakalářích naskáčou nová čísla. To má pak člověk takovou radost, až je dokonce ochoten věřit tomu, že i Godot je už na cestě a že se alespoň o několik chvil přiblížil i ten jedinečný (a také jediný) ohňostroj u příležitosti konce světa... Jen ti nezdraviči zůstávají pořád zakopáni na svých pozicích, s nimi už evidentně nic nepohne.

Nechť Vám, milí čtenáři, podobně slastné pocity přinese i první (a notně opožděné) číslo dalšího ročníku Student revue! Když sečteme angažmá klíčových členů redakce během oslav 120 let budovy a studijní povinnosti grafika, vychází z toho zhruba padesátidenní zpoždění. To dle průměrné naděje na dožití obyvatel Středočeského kraje z roku 2022 činí 0,0017 ženského a 0,0018 mužského života. Za zpoždění se omlouváme, ale současně věříme, že ještě několik čísel společně stihneme!

Ladislav Futtera

Šéfredaktor: Karel Schamberger

Grafika: Daniel Křístek