GYMNÁZIUM DR. JOSEFA PEKAŘE

Profil absolventa: Mgr. Svatopluk Kvaizar

Svatopluk Kvaizar

Dne 2. prosince 2010 vstoupil do naší učebny elegantní muž. Mnozí z nás ho viděli poprvé, ale ihned si získal naši pozornost vyprávěním o svém životě. Naslouchali jsme velmi soustředěně, aby nám neunikla ani jedna zajímavá vzpomínka. Ve třídě panovala dobrá atmosféra, možná to bylo i tím, že Svatopluk Kvaizar po letech zavítal do své bývalé kmenové třídy.

Hlavním tématem besedy bylo vyprávění o letech strávených na našem gymnáziu. Svatopluk Kvaizar se jako málokterý student může pyšnit tím, že během čtyř let studoval na třech školách, i když nebyl ze žádné vyloučen, ani nestudoval všechny zároveň. Jak je to tedy možné? Když nastoupil na naše gymnázium, škola měla ve svém názvu jedenáctiletá, po roce se to změnilo na dvanáctiletou školu a než stihl Svatopluk Kvaizar odmaturovat, došlo k další změně na střední všeobecně vzdělávající školu. Tu pak ukončil v roce 1962 maturitou.
Potom směřovaly jeho kroky na pedagogickou fakultu (chemie) a přidal si FTVS, tady byla jeho spolužačkou například Věra Čáslavská a jiní významní sportovci.
Po studiích se věnoval pedagogické činnosti. Vyučoval v Kraslicích, kde byla třída tvořena žáky z různých národnostních menšin. Zavzpomínal na své začátky, občas prý přiletěla neposlušnému žákovi facka, děti mu také občas utíkaly z tělesné výchovy. Tehdy mu to bylo líto, ale po letech, na třídních srazech, se tomu všichni společně rádi zasmějí.
Nejraději vzpomíná na svá studentská léta, třeba na to, jak měli všichni kluci ze třídy, kromě jednoho, dvojky z chování za neukázněnou jízdu ve vlaku. Dále vyprávěl, jak se chtěl stát hercem, a jako jediný žijící Mladoboleslavák hrál v divadle s Vlastou Burianem.
Mezi profesory, kteří se mu nesmazatelně vryli do paměti, patří: pan profesor Kadeřábek, pak také profesor přezdívaný „Klouzek“, který s chlapci podnikal víkendové výlety nejen do Českého ráje, další profesor přezdívaný „Pardál“, který nechával provinilé žáky volit mezi fackou nebo dopisem pro rodiče, ale nejraději měl pana ředitele Kováře, ke kterému vždy choval úctu. Také zavzpomínal na své sportovní začátky, kdy si se spolužáky a panem profesorem P. Čechem koupili oštěpy a házeli s nimi na školním hřišti.
Vzpomínat a vyprávět by mohl pan Kvazar ještě dlouho - jak ho osud potom odvál až k veřejné práci, jak pracoval na odboru školství, stal se starostou a potom úspěšným primátorem našeho města.
Škoda jen, že času nebylo více. Pan Kvaizar se s námi mile rozloučil, popřál nám úspěšný závěr studia, hodně štěstí do nového roku 2011. Jsem ráda, že jsem měla možnost tohoto muže poznat.
Barbora Němečková 4. C