GYMNÁZIUM DR. JOSEFA PEKAŘE

Profil absolventa: Mjr. MUDr. Zdeněk Jícha

Oficiální pracovní zařazení je sice voják z povolání, ale celý dosavadní profesní život zasvětil zejména medicíně. Absolvoval Gymnázium Dr. Josefa Pekaře, vystudoval dvě vysoké školy a dnes pomáhá lidem jako lékař. Publikuje odborné práce, přednáší… Jeho povolání ho mimo jiné zavedlo až do Afghánistánu.

 Uplynulo již 14 let od doby, kdy na naší škole odmaturoval, dnes velmi úspěšný člověk, mjr. MUDr. Zdeněk Jícha. Zprvu byl přesvědčen, že se dále bude pohybovat v  humanitních oborech, časem mu ale učarovaly přírodní vědy a to natolik, že si zvolil vojenskou medicínu.

Směr, jímž se rozhodl po maturitě ubírat, bylo lékařství všeobecné. Zároveň s Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Hradci Králové ještě absolvoval Fakultu vojenského zdravotnictví Univerzity obrany.

Aby získal odbornou způsobilost k výkonu povolání lékaře, rozvíjel po zdárném dokončení obou vysokých škol svou praxi na mnoha pracovištích po celé České republice v odvětvích, jako jsou traumatologie, neurochirurgie, plastická a cévní chirurgie.

V dnešní době působí v Ústřední vojenské nemocnici v Praze jako zástupce vedoucího lékaře traumacentra. Mimoto se též věnuje přednáškám a odborným publikacím. V případě Zdeňka Jíchy byl výběr povolání velice povedený, protože už na první pohled působí jako zapálený, vzdělaný, zároveň příjemný a komunikativní člověk. A takoví by lékaři měli být, a to nejen ti vojenští.

V letošním roce se v průběhu května až září účastnil zahraniční mise AČR v Kábulu, hlavním městě Afghánistánu, kde působil jako vedoucí starší lékař. Na svou službu vzpomíná jako na velký profesní zážitek. Jak sám říká, byly to tři měsíce každodenního poučení, jelikož případy, se kterými se zde setkával, jsou v našich končinách víceméně vzácností. Valnou většinu jeho pacientů tvořili afghánští civilisté, mezi nimiž bylo i mnoho dětí. To se často neobešlo bez potíží tvořených kulturní a jazykovou bariérou. „Česká republika a Afghánistán jsou státy, které dělí propastných pět tisíc kilometrů. Po tisíce let se tyto země vyvíjely každá jiným směrem a rozdíl v jejich kultuře a mentalitě obyvatel je markantní,“ říká doktor Jícha. Pro našince musí být velice obtížné sžít se se zvyklostmi afghánských obyvatel. Už pouhé podání ruky je zde prováděno opačně.

Afghánci jsou však pohostinní lidé. Sám major Jícha říká, že pokud vstoupíte do afghánského obydlí, tak nemusíte mít strach o svůj život a můžete klidně odložit neprůstřelnou vestu. Nebezpečí přichází až v momentě, kdy obydlí opustíte… Afghánský pacient se od českého diametrálně liší. Tamější pacienti za péči vojenských lékařů nic neplatí, ačkoliv je mnohem kvalitnější než péče v místních nemocnicích. Namísto vděku však často přichází spíše nevděk vůči lékařům, kteří jim zachránili život. Zdejší pacienti chtějí vše, na co dle svého názoru mají právo, a podle doktora Jíchy je s některými těžké vyjednávání. Afghánci totiž dokáží ve svůj prospěch využít vstřícnost a pokládají ji za slabosti, což mnohdy staví lékaře do obtížných situací.

Mezi koníčky pana doktora patří hudba, cyklistika, horská turistika, plavání, střelba a četba.

I přes svoje mládí prošel major Zdeněk Jícha již mnohým. Podobné zkušenosti se jistě musí odrážet i v jeho vnímání světa a okolí. Právě mise v Afghánistánu byla v tomto ohledu neocenitelným přínosem do jeho lékařské kariéry i osobního života. Doufáme, že bude podobně úspěšný i nadále a že svým nadšením inspiruje nejen budoucí lékaře.  

Zpracovali: Anna Urbanová, Anežka Kacejová, Lubor Jenček, Jakub Štenc a František Kopřiva