GYMNÁZIUM DR. JOSEFA PEKAŘE

Profil absolventa: František Segert

František Segert se narodil 25.řijna 1930 v Mladé Boleslavi, ovšem své dětství prožil v nedaleké Dobrovici, kde jeho otec působil jako hospodářský správce, pod nějž spadalo několik okolních dvorů. Dětství, přestože doba byla více než dramatická, prožil se svými dvěma sestrami téměř idylicky. Jeho vlohy pro výtvarné umění se začaly projevovat velmi záhy, a tak už od pěti let velmi dobře maloval. V Dobrovici také navštěvoval základní školu.

Do primy gymnázia v Mladé Boleslavi nastupoval ještě za války. Tehdejší gymnázium nesídlilo v Palackého ulici, jak je známe dnes, ale  studenti navštěvovali budovu na Komenského náměstí. Prima byla, jak František Segert upřesňuje, jediným ročníkem během studií, kdy měl vyznamenání. Byl ve třídě tím, kdo je běžně označován jako „šašek třídy“, nejen že nikdy nezkazil žádnou legraci, ale většinou ji také inicioval. Později se musel rozhodnout, zda bude pokračovat ve studiu v klasické, nebo technické větvi gymnázia. Na popud profesora gymnázia akademického malíře Bedřicha Mudrocha se rozhodl pro technickou větev. Během studií jej ovlivnila, kromě profesora Mudrocha, celá řada profesorů, mezi nimiž velmi rád vzpomíná na třídního profesora Paříka, dále profesora Šimona s velkými nároky na znalosti chemie, profesora Bednáře, Vozába, Jiráka a další. Studia na gymnáziu pro něj nebyla jednoduchá, neboť po roce 1948 byl jeho otec „na hodinu“ vyhozen z práce, a aby toho nebylo málo, přidaly se zdravotní problémy, díky nimž studia přerušil a maturitu si dodělával později, než jeho spolužáci.

Ač neměl ještě maturitu, podařilo se mu na rok dostat na Akademii výtvarných umění v Praze k profesoru Nejedlému jako hospitant. Zásluhu na tom měl také falešný posudek, a tak se dalo očekávat, co bude dál. Tehdy již maloval kulisy pro mladoboleslavské divadlo, kde vytvořil i s pozdější tvorbou na 56 dekorací.

Následoval povolávací rozkaz, a tak, díky svému původu politicky nespolehlivý, pracoval čtyři roky na různých stavbách po republice coby člen pomocně technického praporu (proslulé PTP). I tehdy se přes nepřízeň osudu snažil tvořit.

Tento nezdolný elán a touha tvořit přinesly ovoce v podobě možnosti studia na Akademii muzických umění obor jevištní výtvarník. Po absolutoriu v roce 1958 se z něj stal především divadelní výtvarník a nastoupil angažmá v divadle v Karlových Varech.

V roce 1964 se společně se sochařem Adolfem Havelkou zúčastnil v italském Arezzu Světové soutěže medailérů a za návrh medaile „KOMEDIE DELL’ARTE“ získal jednu z hlavních cen.

Velká příležitost se rýsovala v roce 1966, kdy se objevila možnost získat stálé angažmá v Národním divadle v Praze. Na zkoušku vytvořil scénu a kostýmy pro představení Zmoudření dona Quijota a v roce 1968 kostýmy pro představení Šumař na střeše.  Srpen 1968 však ukončil pro politicky nespolehlivého Františka Segerta tyto námluvy.

Působil tedy v divadlech v Karlových Varech, Novém Jičíně, Mostě, externě spolupracoval s mnoha dalšími českými i slovenskými divadly včetně Národního divadla. Pro divadla vytvořil stovky návrhů kostýmů, na 160 výprav a desítky plakátů.  Vedle toho se věnoval volné malbě, grafice, navrhl řadu realizovaných mozaik a tapiserií.  

Umění se stalo osudem i pro jeho děti, kdy syn Michal navazuje na otce ve výtvarném umění, dcera Lenka Tomsová je literárně činná a dcera Magdalena Hrozinková zastává funkci vedoucí francouzské redakce Českého rozhlasu v Praze. 

V podstatě celý svůj život má spjatý s Boleslavskem, které je mu na oplátku stálou inspirací. S jeho díly se můžete také setkat v Muzeu Mladoboleslavska, pro které také tvoří cyklus portrétů osobností regionu, jenž v současnosti čítá více než 50 portrétů. Impuls k této ojedinělé akci daly panu Segertovi velké příznivkyně umění Dagmar a Ivona Tláskalovy, bez nichž by tento cyklus nevznikl.

Popřejme Františku Segertovi mnoho zdraví a elánu do další tvorby, neboť jak sám říká: „Miluji rovinu a vysoké nebe. Bez malování nemůžu být. To by bylo neštěstí.“