Literární historik a teoretik
Petr Šámal se narodil v roce 1972 v Mladé Boleslavi, od narození ale žil se svými rodiči ve Velkých Všelisech. Na mladoboleslavské gymnázium nastoupil v roce 1986 do třídy 1. D profesorky Daniely Marcjanikové a prožil zde i sametovou revoluci – tehdy navštěvoval maturitní ročník. Už v té době se zajímal o českou literaturu. Za svého srdečního autora sice označuje Františka Halase, vzpomíná však, že „když jsem chodil sem na gymnázium, tak spolu s kamarádem Pavlem Kostrounem jsme hrozně rádi četli Františka Gellnera“. Významný vliv na něj měl profesor češtiny Zdeněk Louženský, jemu připisuje hlavní podíl na tom, že on a jeho spolužák Tomáš Pavlíček – v současné době ředitel Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově – šli studovat český jazyk a literaturu.
Roku 1996 tak promoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudoval češtinu v kombinaci s občanskou naukou. V té době již vyučoval na pražském Gymnáziu Jaroslava Seiferta, kde setrval do roku 1999. Významným byl pro něj rok 1998 – zahájil doktorské studium české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a nastoupil do Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Zde prošel několika odděleními, než v roce 2020 stanul v jeho čele ve funkci ředitele. V letech 2003–2020 byl vedoucím redaktorem časopisu Česká literatura.
Odborně se věnuje české literatuře 20. století, především jeho druhé polovině. Jeho dlouhodobými badatelskými tématy jsou sociologie literatury, poválečné myšlení o literatuře a literární kultura padesátých let, o nichž publikoval několik desítek odborných studií. Za své ústřední téma pokládá literární cenzuru. Jak vysvětluje, „mě vždycky zajímalo i to, jak literatura funguje ve společnosti, jaké vyvolává reakce. A cenzura představuje docela zajímavý příklad konkrétních reakcí na umělecká díla.“ Tomuto tématu věnoval monografii Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století. Širší veřejnosti je pak určená Literární kronika první republiky, kde působil jako vedoucí autorského kolektivu.
Medailon vznikl na základě rozhovoru s Petrem Šámalem, který v roce 2019 vedla Pavlína Lenghartová.

Filip Šubr

Mgr. Svatopluk Kvaizar

Doc. MUDr. Miroslav Bartoš CSc.

Jiří Polnický

Ing. Vladimír Handlík

Eva Reiterová

Doc. Ing. Stanislav Holý CSc.

Ing. Martin Hrdlička Ph.D., MBA

Ing. Libor Vacek

Pedagogové absolventi

Ing. Jan Hurt

Doc. Eva Machková

PhDr. Jana Buriánová

Jan Chramosta

JUDr. Pavel Nováček

RNDr. Jakub Strnad PhD.

RNDr. Zdeněk Sekanina CSc.

MUDr. Dušan Bartoš CSc.

Jaroslav Weigel

PaedDr. Tomáš Miler

Bc. Kateřina Kyptová

Josef Dufek

Mgr. Andrea Kroupová

RNDr. Václav Petříček

Jaroslav Borovička

Blanka Žižková

Ivana Ulmanová

František Segert

Ing. Darina Ulmanová MBA

prof. RNDr. Jiří Podolský CSc., DSc.

Ing. Michal Hrabánek MBA

PhDr. Jana Volfová

Mgr. Petr Šulc

Milan Klipec

Mjr. MUDr. Zdeněk Jícha

Slávka Chrpová

Radka Picková

Ing. Petra Volprechtová

Jan Walter

Iva Bártová

Do. MUDr. Karel Šuk CSc.

Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., Dr.h.c.

Prof. Ing. Arch. Mirko Baum

Ing. Hanuš Hrabánek

Martina Marková

Jiří Filip

Marie Tomášová

Ing. arch. Veronika Pánková (Bubeníčková )

Ondřej Valenta

Klára Leierová

Jaroslav Kopřiva

Libor Novák

RNDr. Václav Červený Ph.D.

Michael Kocáb

Petr Šámal

Ing. Jana H. Mulačová MSc.,

Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd CSc.