GYMNÁZIUM DR. JOSEFA PEKAŘE

Profil absolventa: Marie Tomášová

Herečka, která sklízela úspěchy v mnoha rolích nejen na prknech Národního divadla, ale i na zahraničních scénách. Divákům se nesmazatelně vryla do paměti svým působením v Divadle Za branou a výrazně se zapsala i do české kinematografie. V roce 1999 obdržela čestné občanství Mladé Boleslavi, satisfakcí pro ni pak byla především Cena Thálie za celoživotní mistrovství na jevišti, kterou získala v roce 2009. To vše je Marie Tomášová.

Paní Tomášová se narodila v roce 1929 v Dobrovici. Pochází z prosté venkovské rodiny, takže nikdy neměla v dětství příležitost navštívit činohru. Vždy ji to ale k umění a obzvláště k divadlu velmi táhlo. Zbožňovala poezii a rodiče ji vedli k hudebnímu a literárnímu poznání již od útlého dětství. Hrála na piano, zpívala ve sborech a často veřejně recitovala básně.

V deseti letech chtěla Marie Tomášová pokračovat ve studiu na klasickém gymnázium, kde ji lákaly předměty jako jsou řečtina a latina. Naneštěstí přišla válka, a ona se musela spokojit s měšťankou. Ale podle vlastních slov, právě na měšťance poznala skutečné vlastence, učitele a přátelé. Velmi si cenila jejich přístupu, toho, že si zachovali svůj názor, přestože výklad museli upravovat podle režimu. „Byli úžasní. Něco sice vykládali, ale očima vždycky říkali: „Nevěřte tomu, co vás učíme, věřte nám.“ Během školních let navštěvovala také soukromé hodiny latiny, které by se učila i na gymnáziu, kdyby nebyla její třída zrušena. Velkým zájmem paní Tomášové byla a dodnes je hudba a literatura, zejména pak díla A. P. Čechova. Zpívala ve sboru a říká, že kdyby měla větší nadání, věnovala by se určitě hudbě.

Úspěšně složila přijímačky na DAMU a po maturitě začala studovat obor herectví. Už během studií dosáhla úspěchu, když účinkovala v Národním divadle ve hře Višňový sad v roli Ani.

Po studiích hrála v divadlech v Jihlavě a v Plzni. Svým hereckým projevem zaujala pražské režiséry a získala angažmá v ND, kde strávila následujících deset let a ztvárnila řadu významných rolí: Ninu (Racek - její vůbec nejoblíbenější role), Dorotku (Strakonický dudák), Ofélii (Hamlet) a mnoho dalších. Mimo jiné zde začala spolupracovat se svým budoucím manželem, režisérem Otomarem Krejčou a s dramaturgy Karlem Krausem, Josefem Topolem a s hercem Janem Třískou.
Spolu s O. Krejčou také v roce 1965 založila Divadlo Za branou. V divadle se objevila další slavná jména, jako například Karel Kraus, Jan Koblasa, Josef Topol nebo Jan Tříska. S tímto divadlem absolvovala i zahraniční zájezdy, na kterých sklízeli velké úspěchy. Ráda vzpomíná na Itálii, kde se diváci rozhodli poslouchat představení Hodiny lásky v češtině, bez překladu, a na Londýn, kde bylo oceněno jejich autentické a láskyplné provedení. Úspěch mělo i jejich představení o Lorenzacciovi. Příběh je dodnes považován za velmi složitý a téměř nehratelný, ovšem jim se ho povedlo k překvapení ostatních úspěšně ztvárnit.

V roce 1972 však došlo ke zrušení Divadla Za branou a ti, kteří v něm působili, jen velmi těžko nacházeli uplatnění. Přestože to paní Tomášové nikdo nikdy oficiálně nesdělil, brzy zjistila, že nemůže jako herečka z politických důvodů účinkovat. Získala zaměstnání v Supraphonu a mohla působit jen jako recitátorka v Lyře Pragensis. Od té doby se ve filmu objevila jen velmi výjimečně a převážně v drobných rolích.

Za důležité milníky své kariéry považuje své „pády“. Tři z nich byly fyzické (do orchestřiště či do diváků) a jeden umělecký („tiché“ omezení činnosti)…
Po uvolnění politických poměrů se pokoušela o návrat na prkna, která znamenají svět (Raněvská ve Višňovém sadu), ale jak sama říká, člověk snadno vyjde ze cviku ...

Její zásluhy byly oceněny v roce 2009 cenou Thálie za celoživotní dílo, v roce 1999 obdržela čestné občanství Mladé Boleslavi a v roce 2016 se stala Dámou české kultury.

Přes všechny životní útrapy si zachovává velkou míru nadšení a pozitivního smýšlení. Do dalších let jí popřejme hodně zdraví a elánu.

Bára Lišková, Petra Rešlová, Karolína Rýdlová, Barbora Skramuská, Simona Suchá, Jana Švejdová, Aneta Tomšíková