GYMNÁZIUM DR. JOSEFA PEKAŘE

Profil absolventa: Martina Marková

Pětinásobná mistryně ČR v latinskoamerických tancích ve všech věkových kategoriích, finalistka Blackpool dance festival do 16 let, top 10 Blackpool dance festival do 21 let, vicemistryně Polska v profesionálech, top 25 v UK v profesionálech, finalistka světového poháru v Paříži.
Dosáhla též mezinárodní třidy v obou disciplínách. Nyní je nejmladší držitelkou mezinárodní porotcové a trenérské licence v obou disciplínách. To vše je Martina Marková.

Už od dětství byla tanečnicí na plný úvazek, a jak sama říká, nebyl to žádný med: „Jako malá jsem trénovala v podstatě pořád. Ve škole jsem měla individuální studijní plán, aby mě od nácviku vazeb nic nerušilo. V patnácti letech jsem dokonce trénovala se soukromým koučem v Rusku, kde jsem pochopila, proč jsou ruští sportovci tak úspěšní. Mají pořádnou disciplínu. Trenéry nezajímají výmluvy, jen výsledky.“ Takový režim občas nesnesou ani ty nejsilnější povahy: „Neměla jsem žádný osobní život, čas na nějaké přátele, žádné zážitky. Proto jsem po maturitě s tancem chtěla skončit a všechno rychle dohnat,“ svěřuje se.

Stačily ale pouhé dva měsíce a přišel stesk: „Uvědomila jsem si, že každá chvíle bez tréninku je jen ztráta času, protože zatímco já si užívám, soupeři pilují techniku. V životě jsem vždycky měla nějaké cíle. Ty jsou tím nejdůležitějším, pokud chcete něčeho dosáhnout. Mají vliv na všechny vaše činnosti a vyvíjí tlak k tomu, abyste o něco usilovali.“ A tak bylo na čase najít nového tanečního partnera. Tenkrát dostala nabídku až z Polska, kde tehdy jako nejmladší mistryně republiky protancovala dva roky. A každodenní práce přinesla své ovoce: „Tenkrát mi bylo devatenáct a my jsme dosáhli na přední místa v polských profesionálech. To považuji za svůj největší úspěch, protože většina z nich se umisťovala na nejlepších příčkách ve světě.“ Následovaly další pobyty v zahraničí, nové úspěchy, ale i pády.

Mít partnery ze zahraničí se v určitých věcech prostě nevyplácí: „Po rozchodu s partnerem jsem vždy ztratila všechno, co jsme spolu vybudovali. Taneční zakázky, pozici, ale i kariéru. Takže jsem musela začínat zase od nuly. Občas jsem byla opravdu zoufalá a zkoušela jsem najít nějaké jiné zaměstnání, ale do té doby jsem jen tancovala, takže o nějakých vědomostech mimo tento obor nemohla být řeč. Jednu dobu jsem navrhovala soupeřkám a svěřenkyním šaty, hrála jsem v polském seriálu, a dokonce jsem hledala i jinou sportovní disciplínu. Potom jsem absolvovala zkoušky a získala certifikáty na tlumočnici a pracovala pro Volvo. Bydlet každou chvíli v jiné části světa je občas i výhoda. Nakonec jsem se ale vrátila zpět k tanci,“ dokončuje umělkyně. Své útočiště našla právě ve svém rodišti, kde navázala spolupráci s Jindrou Hesem a společně povedou příští rok v Mladé Boleslavi i taneční. Novinkou je založení nové značky Bodyhunters, která by jednou mohla udělat díru do světa.

A jak se vůbec z malé Martiny stala tanečnice?
Jako malí jsme s bratrem měli hodně zájmů. Od flétny přes piáno až k různým sportům. Ale pravdou je, že nejvíce jsem obdivovala box. K tanci jsem se vlastně dostala úplně náhodou. Chtěla jsem se přihlásit na sportovní gymnastiku, ale s maminkou jsme vešly do jiných dveří, a tak jsem se zúčastnila taneční lekce. A chudák bratr šel zrovna s námi, tak ho hned zapsali jako partnera.

Tak tedy vznikl jeden z nejúspěšnějších párů u nás. Je podle Vás výhoda tancovat se členem rodiny?
Určitě ano! Trénovat takřka bez přestávky nejde s každým. Právě na tom ztroskotala kariéra mého bratra. Mě jako své sestře mohl říci cokoliv, ale partnerkám z ciziny nadávat nemohl. Ty si sbalily kufry a už je víckrát neviděl. Má to ale i své pozitivum. Místo pilování tanečních kroků vystudoval vysokou školu se stipendiem, získal červený diplom a teď pracuje ve vývojovém centru Škoda. Často se mě lidé ptají, jak je možné, že s ním dokážu předvést tak romantickou rumbu. Já v něm v tu chvíli nevidím bratra. Je to stejné, jako když má herec políbit starší ženu. Nicméně naše vášeň na parketě zřejmě musela vypadat opravdově, protože několikrát nás pořadatelé zavedli k šatně s cedulkou: manželé Markovi.

Co máte radši: standard, nebo latinu?
Standard je pro mě pravý tanec, protože vyžaduje vznešené pohyby a je po vizuální stránce překrásný. Sama se ale věnuji spíše divočejší latině.

Poslední dobou jsme Vás mohli poměrně často vídat i v soutěži StarDance. Jak probíhaly přípravy a jak hodnotíte výkony Marka Taclíka?
Na přípravu před soutěží jsme měli dva měsíce. Za tak krátkou dobu nemá úplný laik šanci naučit se tancovat jako profesionál. Reálně to vidím tak, že za takovou dobu je možné si připravit maximálně dvě vazby. S Markem to bylo složitější, protože je dost žádaný herec, a tak jsme se zrovna často nevídali. Je ale určitě snaživý a pilný student. Soutěž probíhá tak, že jsme 3 dny cvičili ve studiu naše vazby a na generálních zkouškách pak celý pořad. Pokaždé někdo z nás i vypadl. Samozřejmě jen v rámci nácviku. Pocit nervozity z kamer při opravdovém přenosu tedy nebyl nakonec takový.

Co plánujete do budoucna, chtěla byste založit rodinu?
Ano, ráda bych, jen ještě není správný čas. Nejdříve chci ještě něčeho dosáhnout. Poslední rok a půl mám konečně více času sama pro sebe, takže bych si našla čas i na přítele. Zatím se ale snažím, aby tu po mě zůstalo i něco jiného než jen děti.

Na závěr ještě motto Martiny: „TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE PŘESNĚ SI STANOVIT CÍL“

Kristýna Žáková, 3.A