GYMNÁZIUM DR. JOSEFA PEKAŘE

Profil absolventa: Ing. Martin Hrdlička Ph.D., MBA

S Gymnáziem Dr. J. Pekaře spojuje Martina Hrdličku rodinná tradice, vždyť dědeček Karel (později vrchní ředitel „Škodovky“) byl na začátku 20. století mezi zcela prvními žáky nové budovy gymnázia a bratr jeho babičky se jako maturant zapsal do historie gymnázia mimo jiné tím, že vyjel na koni až do prvního patra před sborovnu a tam studentům i užaslému učitelskému sboru předváděl, své jezdecké umění…

I Martin tedy studoval na gymnáziu a jak sám říká, prožil zde velmi krásné čtyři roky. „Úžasné a nejdůležitější pro mne bylo, že třída, v které jsem stanul, byla perfektním kolektivem. Na gymnáziu jsem poznal výtečné pedagogy, které jsem mimochodem velmi rád imitoval, a výborné kamarády. Uzavřel jsem zde celoživotní přátelství, která trvají dodnes, …dokonce jsem zde poprvé potkal svoji ženu …“

„Vzpomínám si, že v době středoškolských studií jsem se nezastavil a šel jsem z kroužku do kroužku, měl jsem spoustu zájmů. Z hodiny violoncella jsem běžel do orchestru, pak do pionýra, na karate, pak na kanoi, na minikáry, do pěveckého kroužku, do „výtvarky“ k panu prof. Kovářovi a v neposlední řadě soukromé hodiny ruštiny a němčiny u prof. Dagmar Tláskalové.“

Na konci gymnaziálních studií velmi krátkou dobu uvažoval, že by šel na medicínu a stal se lékařem jako jeho maminka, ale jeho kroky již začala řídit opět rodinná tradice.

Výše zmiňovaný dědeček byl ve třicátých letech tiskem pasován na „otce Populáru“ a Martinův tatínek byl později pasován na „otce Favorita“, proto bylo jeho další směřování jasné. Vystudoval tedy ČVUT fakultu strojní – v Praze, jak jinak……automobilní obor.

Sametová revoluce jej zastihla ve třetím ročníku vysoké školy a hned po revoluci nečekal a ihned vyrazil na zajímavé stáže do zahraničí, do Německa. „Chtěl jsem poznat špičky v různých oborech vývoje automobilů a to se mi poštěstilo. V konstrukci jsem se mohl podílet na návrhu spojky z uhlíkatých vláken pro formuli F1 u firmy Fichtel a Sachs, navrhoval jsem tlumiče pro ralleycrosové speciály Fordu, směl jsem proměřovat spojky z vozů, které absolvovaly závody v Le Mans, prostě paráda…sen…“ „Moje němčina byla tehdy již na velmi dobré úrovni. Tisíckrát jsem tehdy s povděkem vzpomněl na velmi tvrdou školu pana prof. Bíma, když jsem tvořil kondicionály a příčestí minulá, ale i na prof. Tláskalovou.“

Na konci studií ČVUT dostal nabídku vypracovat diplomovou práci ve vývojovém centru firmy Mercedes Benz ve Stuttgartu. „Mercedes to bylo prostě zaklínadlo – synonymum pro Auto a po revoluci synonymum pro úspěch a špičku špiček. A můj první angličák? To byl taky Mercedes…no prostě tam se musím podívat!“

Po státnicích nastoupil do Škodovky, kde je již 18 let. Začal jako konstruktér při vývoji zcela nové věci…ABS, antiblokovací systém brzd, psal se rok 1993…

V roce 1995 dostal nabídku, aby šel pracovat přímo do VW do Wolfsburgu do vývoje podvozku. Jeden a půl roku žil a pracoval v Německu a nasával vědomosti a znalosti od odborníků z vývoje VW. „Rodina mne moc neviděla a nebylo to snadné, jelikož tehdy se právě narodila dcera Anna.“ Favoritem pádil téměř každý pátek večer domů a v neděli odpoledne zpět, ale vždy to také nevyšlo.

V roce 2000 přišla další výzva, bylo třeba zvýšit výkon motoru W8 a přitom ho velmi podstatně předělat. „Byl jsem další „škodovák“, který si od třicátých let sáhnul jako konstruktér na osmiválcový motor. Mimochodem Laurin a Klement, zdá se, byli první na světě, kteří představili osmiválcový motor… není to zcela jisté, ještě je zde jeden osmiválec z USA, ale přesto LaK byli s osmiválcem v roce 1917 s jistotou v Evropě první.“ „Dodnes nezapomenu na první start motoru 22.4.2000, když jsme ho „oživili“, …obrovské napětí, obavy a očekávání, a pak po pár otáčkách ten zvuk osmiválce, naprosto nezaměnitelný a svůj. Zvuk, který poznáte všude a vždy, ale tenhle… ten byl jen náš, …prostě úžasný pocit z dobré práce a hrdost na to, co jsme všichni v týmu dokázali, …to nelze zapomenout.“

Následovaly další a další výzvy, v roce 1999 začal studovat MBA, tehdy se narodil syn Josef a on trávil tentokrát pro změnu zase všechny víkendy ve škole, následovalo dálkové doktorandské studium VŠB v Ostravě (2006).

Martin Hrdlička velmi tíhne k akademickému prostředí: „Je to místo, kde si nakonec vyberu ty nejlepší studenty za své spolupracovníky.“ Je členem státní zkušební komise na ČVUT, členem několika vědeckých rad na ČVUT a ZČU v Plzni, výzkumných center vysokých škol a automobilových společností.

S gymnáziem je stále spjat, dnes tu studují obě jeho děti a jeho žena zde vyučuje. Nedávno byl zvolen předsedou Školské rady a tak se zase vrací „na místo činu“.

Po výčtu výše uvedených aktivit se ani nedá snad věřit tomu, co Martin Hrdlička dodal: „Kolo, běžky, ani hru na violoncello a kamarády snad tolik nezanedbávám…“

„Moje žena je sportovkyně a bere tak i moji práci, mám v ní opravdu velkou oporu. Děti do ničeho nenutíme, ale říkám, že musí být trochu zpocené, aby neměly hloupé nápady. Mám z nich radost.“

Na samotný závěr besedy nám studentům předal radu do života: „Musíte být zvyklí na tempo a musíte mít touhy, protože když žijete bez tempa a po ničem netoužíte, nejsou výsledky a ani pak ta radost z nich. V životě se nesmí polevovat.“ Studenti semináře Interpretace textů