Literární historik a teoretik
Petr Šámal se narodil v roce 1972 v Mladé Boleslavi, od narození ale žil se svými rodiči ve Velkých Všelisech. Na mladoboleslavské gymnázium nastoupil v roce 1986 do třídy 1. D profesorky Daniely Marcjanikové a prožil zde i sametovou revoluci – tehdy navštěvoval maturitní ročník. Už v té době se zajímal o českou literaturu. Za svého srdečního autora sice označuje Františka Halase, vzpomíná však, že „když jsem chodil sem na gymnázium, tak spolu s kamarádem Pavlem Kostrounem jsme hrozně rádi četli Františka Gellnera“. Významný vliv na něj měl profesor češtiny Zdeněk Louženský, jemu připisuje hlavní podíl na tom, že on a jeho spolužák Tomáš Pavlíček – v současné době ředitel Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově – šli studovat český jazyk a literaturu.
Roku 1996 tak promoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde vystudoval češtinu v kombinaci s občanskou naukou. V té době již vyučoval na pražském Gymnáziu Jaroslava Seiferta, kde setrval do roku 1999. Významným byl pro něj rok 1998 – zahájil doktorské studium české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a nastoupil do Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Zde prošel několika odděleními, než v roce 2020 stanul v jeho čele ve funkci ředitele. V letech 2003–2020 byl vedoucím redaktorem časopisu Česká literatura.
Odborně se věnuje české literatuře 20. století, především jeho druhé polovině. Jeho dlouhodobými badatelskými tématy jsou sociologie literatury, poválečné myšlení o literatuře a literární kultura padesátých let, o nichž publikoval několik desítek odborných studií. Za své ústřední téma pokládá literární cenzuru. Jak vysvětluje, „mě vždycky zajímalo i to, jak literatura funguje ve společnosti, jaké vyvolává reakce. A cenzura představuje docela zajímavý příklad konkrétních reakcí na umělecká díla.“ Tomuto tématu věnoval monografii Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století. Širší veřejnosti je pak určená Literární kronika první republiky, kde působil jako vedoucí autorského kolektivu.
Medailon vznikl na základě rozhovoru s Petrem Šámalem, který v roce 2019 vedla Pavlína Lenghartová.
Filip Šubr
Mgr. Svatopluk Kvaizar
Doc. MUDr. Miroslav Bartoš CSc.
Jiří Polnický
Ing. Vladimír Handlík
Eva Reiterová
Doc. Ing. Stanislav Holý CSc.
Ing. Martin Hrdlička Ph.D., MBA
Ing. Libor Vacek
Pedagogové absolventi
Ing. Jan Hurt
Doc. Eva Machková
PhDr. Jana Buriánová
Jan Chramosta
JUDr. Pavel Nováček
RNDr. Jakub Strnad PhD.
RNDr. Zdeněk Sekanina CSc.
MUDr. Dušan Bartoš CSc.
Jaroslav Weigel
PaedDr. Tomáš Miler
Bc. Kateřina Kyptová
Josef Dufek
Mgr. Andrea Kroupová
RNDr. Václav Petříček
Jaroslav Borovička
Blanka Žižková
Ivana Ulmanová
František Segert
Ing. Darina Ulmanová MBA
prof. RNDr. Jiří Podolský CSc., DSc.
Ing. Michal Hrabánek MBA
PhDr. Jana Volfová
Mgr. Petr Šulc
Milan Klipec
Mjr. MUDr. Zdeněk Jícha
Slávka Chrpová
Radka Picková
Ing. Petra Volprechtová
Jan Walter
Iva Bártová
Do. MUDr. Karel Šuk CSc.
Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc., Dr.h.c.
Prof. Ing. Arch. Mirko Baum
Ing. Hanuš Hrabánek
Martina Marková
Jiří Filip
Marie Tomášová
Ing. arch. Veronika Pánková (Bubeníčková )
Ondřej Valenta
Klára Leierová
Jaroslav Kopřiva
Libor Novák
RNDr. Václav Červený Ph.D.
Michael Kocáb
Petr Šámal
Ing. Jana H. Mulačová MSc.,
Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd CSc.